V plaveckém pětiboji zvítězily zkušenosti nad mládím

Přiblížil se konec roku 2019 a s ním tradiční oblíbené závody ve Vsetíně. Blanenští plavci navštívili letošní 47. ročník Silvestrovské ceny v plaveckém pětiboji již po šesté. Program dvoudenních závodů i mimozávodních aktivit byl pro blanenské dvanáctičlenné družstvo přibližně stejný jako v předcházejících ročnících. Poprvé se zájezdu zúčastnila nejmladší členka družstva desetiletá Eliška Zamazalová. Plavci vyrazili pod vedením trenérky Věry do Vsetína brzy ráno vlakem z Blanska s přestupem v České Třebové. Zde se ve čtyřiceti minutové přestupní pauze řešily organizační záležitosti (předání peněz za akci trenérce a výběr obědu z internetového jídelního lístku vsetínské restaurace Na Špici). Skupina pokračovala v jízdě Valašským expresem. Hromadná jízdenka včetně místenek zakoupená přes internet Honzou fungovala přes mobil bez problémů. Místenky byly vybrány záměrně hned vedle jídelního vozu, aby si tam mohla trenérka Věra dát svou ranní kávu. Rezervaci míst v restauraci Na Špici provedla trenérka z vlakové toalety, kde byl klid (špatně slyší hovory z mobilu). Mobilní telefony používali všichni až na výjimky (Honza a Milan Kučera) k ukrácení dlouhé chvíle při cestě. Vlastně nejen při cestování hrál mobil hlavní roli. Koukalo se do něho nepřetržitě také ve všech ostatních časech běžného denního režimu (při jídle, při závodech, na záchodě, při čekání na cokoliv, večer před spaním atd.). Trenérce to bylo jedno, věnovala se pletení. Do restaurace skupina dorazila v 11:15 a zjistila, že jídelní lístek vůbec neodpovídá tomu internetovému, takže zavládl menší chaos při okamžitém novém výběru jídla. Nakonec bylo zvoleno: 5x gulášová polévka, 5x plněný kuřecí řízek a 5x těstoviny se špenátem a smetanou. Trenérka chtěla docílit, aby se jídlo nevracelo, jako v minulých letech. Proto se naplánovaly u menších jedlíků (Eliška a Eliška) poloviční porce. Trenérka Věra si neobjednala nic a dojídala zbytky. Dalo by se říci, že pokrok ve stravování byl viditelný a talíře se vracely téměř prázdné. Po obědě se všichni přesunuli na bazén. Cestou proběhlo ještě nezbytné skupinové focení na náměstí (počasí, že by psa nevyhnal – vítr a déšť se sněhem). Trenérka Věra obsadila místo na bazénu a běžela vyřídit ubytování do nedalekého hotelu Kamu. Velení nad plavci a prezentaci převzal Honza. V průběhu závodů se nic mimořádného nestalo. Závodilo se až do půl sedmé. Medaile první den vybojovali Eliška Zamazalová, Anička Šťávová, Milan Kučera a Honza Vencel. Ten se také po třech disciplínách dostal do těsného vedení v pětiboji. Za něho se zařadili Michal Obr ze Vsetína a Milan Kučera. V podstatě všichni ostatní plavali také výborně, a především oplývali dobrou náladou. Trenérka Věra výjimečně časy neměřila ani nezapisovala, protože musela doplést šálu. Druhý den mělo mrznout. Touto pro bazén neobvyklou činností způsobila velký rozruch v řadách pořadatelů. Po závodech následovalo ubytování na hotelu Kamu. Zde se nabrala zábavní pyrotechnika a ihned se odešlo na večeři do restaurace Snaha. K večeři byl přírodní kuřízek s broskví a rýží. Až na broskve, které téměř nikdo nechtěl, byly talíře prázdné. Broskve si naložila trenérka. Za nejslabšího strávníka po dvou jídlech lze považovat Elišku Hlaváčkovou. Oběd porýpala, u večeře zase nezvládla rýži. S tou jí ale ochotně pomohla Eliška Zamazalová. Po večeři se plavci přesunuli k rozvodněné Vsetínské Bečvě, kde byl naplánovaný ohňostroj. Pyromanem byl zvolen Honza a asistentem Milan Kučera (svítil). Ohňostrojová šou ze dvou kompaktů se vydařila a žádný problém nenastal. Podle předem připraveného scénáře následovala prskavková šou na náměstí. I ta se mimořádně vyvedla, přestože jemně pršelo. Kapky deště se totiž osvítily bleskem fotoaparátu, a zajistily tak zajímavé fotografie. Návrat do hotelu vedl přes supermarket Albert, který byl však už zavřený, takže chtěné nákupy se neuskutečnily. Na hotelu zavelela trenérka Věra ke zkoušce silvestrovských masek, které se měly použít další den při závodech, medailovém ceremoniálu a skupinovém focení „lidského vánočního stromku.“ Při zkoušce provedeno jedno focení na chodbě hotelu. Večerka proběhla bez problémů. Díky mobilům se žádné společenské hry nehrály, takže byl klid. Největší hluk způsobil Milan Musil, který hlasitě telefonoval (dvě hodiny) na chodbě před pokojem trenérky, která chtěla spát. Budíček byl ráno v 6:45, aby se stihla snídaně v 7:00. Trenérka chtěla být na snídani první, aby měla největší výběr nabízených pokrmů a nápojů. A to se jí splnilo. V nabídce bylo: míchaná nebo vařená vajíčka, párky opékané nebo ohřívané, tousty, sýry všeho druhu, šunky, salámy, paštiky, marmelády, medy, nutelly, jogurty, pudinky, koláče, cornflakesy, pečivo, zelenina, ovoce, džusy, káva, čaj. Opět konstatováno výrazné zlepšení stravovacích návyků účastníků. U většiny proběhly trenérčiny oblíbené dvě fáze snídaně, tzn. slaná a sladká. Výjimečně měl někdo jen slanou fázi nebo sladkou fázi. Na pořadu byla i zelenina a ovoce. Velké oblibě se těšily párky. Trenérka byla velmi spokojená. Po snídani následoval půlhodinový zažívací odpočinek. V 8:30 se vyrazilo do zasněženého mrazivého rána na focení a rozcvičku k Bečvě. Při pořizování fotografií byly využity zbylé prskavky z večerní šou. Rozcvička před náročným programem závodů se uskutečnila na břehu řeky, ale nápad s rozplaváním v Bečvě byl nakonec zamítnut a družstvo se přesunulo na rozplavbu do bazénu. Před tím byly ještě zlikvidovány nábojnice ze včerejšího ohňostroje. Trenérka Věra ještě zaskočila do supermarketu pro svačiny (rohlíky, šunka, sýr, okurka). Dopolední plavecký program začal v 8:50 vyhlášením vítězů prsové disciplíny z předchozího dne. Chyběla na něm Anička Šťávova, která se zapomněla v šatnách. Jinak vše probíhalo v poklidu a podle plánu. Šaškovské čepičky, ve kterých se někteří plavci prezentovali na startu a vyhlašování měly velký úspěch. První menší problém se vyskytnul u Kačenky Špačkové, které se udělalo špatně z nadcházející čtyřstovky polohově a chtěla závod odhlásit. Ke startu ji přemlouvala nejen trenérka Věra, ale i pořadatel pan Pavel Obr, který jí dal dokonce i úplatek ve formě pecnu škvarkového chleba. A to zabralo. Na start nakonec nastoupila a trať zaplavala výborně. Plavecký pětiboj (100M, Z, P, K a 400PZ) ovládl po velmi napínavém a těsném souboji s mladíky Michalem Obrem a Milanem Kučerou blanenský zkušený veterán Honza Vencel. Připsal si také nejlepší bodový výkon závodů, a to za disciplínu 100P. Do své sbírky vsetínských pohárů přidal tentokrát dva speciální skleněné „škopky“ na pivo. Po poledni se začínal objevovat druhý výraznější problém. Bylo patrné, že závody se protáhnou a blanenští plavci nestihnou rezervovaný zpáteční vlak v 15:00. Viníky případného zmeškání Valašského expresu byli vítězové pětiboje Honza Vencel a Milan Kučera. Medailový ceremoniál byl plánovaný až na samotný závěr závodů. Vypadalo to, že se bude opakovat situace z předminulého roku, kdy se na vlak také dobíhalo. K velkému překvapení Blanenských se však najednou závody přerušily a proběhlo vyhlášení vítězů plaveckého pětiboje. Na vlak se ale stejně dobíhalo, protože Katka Demová měla před sebou ještě čtyřstovku. Chtěla ji kvůli odjezdu odhlásit, ale trenérka to nepovolila. Katka si udělala rekord ve spojených disciplínách čtyřstovce polohově a následném běhu na jeden kilometr. Celkový rekord má hodnotu dvanáct minut. Za odměnu dostala od trenérky Věry dva rohlíky s plátkovým sýrem (ostatní měli nárok jen na jeden). Místenky v přeplněném expresu byly vybrány opět vedle jídelního vozu. Plavci v něm oslavili úspěšnou akci. Trenérka jim objednala palačinku nebo párky nebo polévku. Šampión Honza dostal svíčkovou. Vypadalo to, že akce je u konce. Ale nebylo tomu tak. Z důvodu rychlého odchodu z bazénu na vlak se nestihla pořídit naplánovaná nejdůležitější fotografie celé sportovně společenské akce. Měla to být skupinová fotka na bazénu ve formě nazdobeného vánočního stromku. Jako náhradní prostředí pro fotografii byla trenérkou Věrou zvolena nádražní hala v České Třebové, kde měli plavci čtyřicet minut čas na přestup. Fotka se s menší kolizí velmi povedla. Zmíněnou kolizí byl nedostatek papírových sněhových vloček, které vyráběla trenérka Věra (15ks). Po usilovném hledání v různých složkách se jich našlo pouze pět. Zbytek se lisoval doma pod kobercem. Škoda, stromek by byl veselejší. I tak byl ale pěkný. V 18:40 vystoupilo blanenské plavecké družstvo v bujaré silvestrovské náladě na nádraží v Blansku. Tak zase příští rok.

Věra Vencelová