Podzimní soustředění Křetín 28.-31.10.2010

18.10.2010 16:25

Soustředění očima trenérky Dáši:

Na každé soustředění se zvláštním způsobem nesmírně těším. Je tam nádherné prostředí (lesy, louky, rybníky…), máme tam výborné zázemí (jídlo, spaní, personál…), zkrátka si jedu tak říkajíc „odpočinout!“

Letošní podzimní soustředění začalo ÚŽASNĚ a to tím, že mi vrchní sestra paní Novotná řekla, že cena našeho pobytu je stejná, a potom, že budeme v ozdravovně sami, a to doslova! Tak jsem hned začala organizovat a jako správná vedoucí jsem všechny úkoly rozdala (sestry Filoušovy vše vymyslely a potřebné vyrobily), a tak vznikla pohádka o panu Hamrlíkovi a jeho zlověstné svini. Celá hra spočívala v tom, že pokud zbavíme a vysvobodíme pana Hamrlíka od jeho svině, dá nám poklad a my nebudeme muset do konce života pracovat. Moto je přece parádní, a tak jsem vše odkývala a výlet do pohádky mohl začít. Jen pro informaci tato táborová hra je na 14 dnů. Každý den se četla část pohádky a k tomu se plnily nesnadné úkoly, někdy na fyzickou kondici, jindy dostaly zabrat mozkové závity, jindy jsme zase překonávali sami sebe. Byla natažená lana přes rybník (a to nebylo vůbec jednoduché), potom provazový žebřík na vysoký strom anebo jsme musili přelézt provazový žebřík mezi stromy. Zkoušeli jsme střílet z luku (profesionální luk dodal Karel), přenášet vodu po lžičkách a vysvobodit kanárka z klece, která byla hodně vysoko na stromě. 

Co mi dalo ale nejvíce zabrat, tak bylo chystání běžecké tratě v terénu, a to lesem po fáborcích, cca 5 km. Když jsem byla asi v polovině trati, tak jsem přestala mluvit a chtěla se vrátit s tím, že to děti nezvládnou atd. Ale životem ošlehaný Michal mi nedal šanci protestovat a hru zrušit, a tak za kladného přístupu zodpovědného Zbyňka jsem přece jenom povolila a děti vyslala do lesa. A po jednom. Sama jsem ležela v polovině trati schovaná a pozorovala, zda jsou všichni, a jak si počínají. A byli všichni skvělí!!! Večer jsem si zašla do vesnické hospody na jedno zasloužené pivo. 

Letos jsem si řekla, že vynecháme „cestu k lidem“, ale když se všichni ptali, zda opět půjdeme do vesnic, tak jsem ji musela opět zařadit a vymyslet, co nám přinesou. A děti opravdu nezklamaly. Kdybych si vymyslela hodinky s vodotryskem, tak mi je donesou. Letošní hit byly kukačky z hodin a vyrobený doutník. A věřte, že dva doutníky byly funkční a pěkně hořely a já si zabafala jako z doutníku „havano“ z Kuby. 

Poslední večer jsme vyrazili na hřbitov a též po jednom. A to byla také zkouška doslova pro všechny a všichni to opravdu zvládli. Měla jsem z toho úžasný zážitek, neboť i já jsem byla poprvé v noci na hřbitově. Hořelo zde velké množství svíček, a když k nim naše děti přinesly ještě své, byla to paráda. Nyní vím zcela určitě, že když děti budou muset v životě někam dojít po tmě, nebudou se bát, a když tak jen hodně málo. 

A tak jak v pohádce vše dobře končí, tak skončilo i naše soustředění. Rodiče si vyhledaly své poklady (děti) v hromadách listí a odvezly si je domů. Já jsem předala paní Pavlů celou ozdravovnu a dopila lék, který každý rok dostáváme od jedněch rodičů a vydala se též domů, do tvrdé reality života, ale s dobrým pocitem. Děti nejsou zlobivé ani nešikovné (jak tvrdí spousta učitelů), jen je třeba si s nimi hrát na život a na živo a věřte, že životem budou umět nejen proplouvat, ale život i žít, neboť ten, kdo spadne do rybníka, vyluští záhadnou šifru, dojde do vesnice a umí si poradit, tak ten se určitě v ničem a nikde neztratí. 

Dagmar Kuncová

 

© 2008 Plavecký oddíl asociace sportovních klubů Blansko

Vytvořeno službou Webnode